Nechť pozdravena jsou jména Vaše a pokoj Váš nechť s Vámi zůstává!

Hned úvodem ruka má na papíře mém Vás všechny, kteřížto doma bydlíte zdraví, obzvláště rodiče mé, též však i předky jejich – buďtež rukou mou pozdraveni!

Když duše má odpočívala na loži mém, přistoupiv rozum můj ke mně, pravil: “Přikaž teď údům svým a zmocni se pera svého, abys napsal vše, co potřebné jest v očích tvých!”

I já vstanuv z lože svého, zmocniv se pera svého, píši Vám vše, co v očích mých podstatné jest a co mne potkalo v čase, kterýžto poslední dnové moji nazván jest.

Já totiž, sedě za stolem, užívaje pokoje svého, kterýž rozložil stany své v srdci mém, spatřil jsem věci, kteréž vzdáleny byly mysli mé a přemyšlování mé daleko od nich bylo. Vkládaje totiž myšlenky své do VersaBraillu svého, aby sbírka má o myšlenkách jejích nemohla vyprávét jakožto o starých, spatřil jsem bratří svých, jak přistoupivše ke mně odzadu, položili přede mne kazet mých, kterýchžto počet byl čtyři.

V té chvíli údiv můj z lůna mého do duše mé vstoupil i ústa má k bratrům mým: “Bratrové mí, já nerozumím skutkům Vašim!” I jeden z bratrů mých otevřel ústa svá, i slova jeho ke mně byla: “Nenech údivu svému vstupovat do duše své! Já totiž vysvětlení mám v hlavě své a to, co teď jenom mé jest v hlavě mé, za chvíli naše bude a údiv tvůj opustí duši tvou. Člověk, kteréhož jméno Prof. RNDr. Petr Kratochvíl, DrSc. jest, položiv přede mne nabídku svou, otevřel ústa svá i promluvil o záměru svém. I uslyšely uši mé rozhodnutí člověka toho, kterýžto chtěl pomoci studentu fakulty své, i jeho slova ke mně byla s otázkou v srdci jeho. I uslyšely uši mé, že Katedra pevných látek a kovů peníze má a studentu fakulty své pomoci chtějíc, neví jak provésti záměr svúj. Tu rozum můj našel řešení správné i dozvěděl se člověk ten, že student fakulty jeho nahrává poznámky své na kazeťák svůj, přičemž kazet jeho stále ubývá. I hned člověk ten peníze katedry jeho vložil do rukou mých, abych tak bony získal jimi a Tuzex pak navštívil, získaje tak kazet čtyř typu Agfa Normal. Šel jsem tedy, vděčen Bohu svému, že fakulta naše s pomocí pristoupivše k studentu svému, lhostejna k potřebám jeho není, i koupil jsem kazet čtyř, zde předkládám je před ruce tvé.”

V tu chvíli odešel ode mne pokoj můj i základové pokoje mého pohnuly se v ložisku svém. Též radost má obklíčila srdce mé i hledal jsem chválu, kterážto by byla hodna toho, aby jí chválen byl Bůh můj.

Též ústa bratří mých o mikrokazetách do uší člověka toho pravila i shání fakulta má mikrokazety do diktafonu mého i též malý jsem ostal před Bohem svým pro skutky Jeho, kteréž veliké teď přede mnou stojí.

Jest také však zodpovědnost má před Bohem mým větší než dříve byla a já prosbu svou rodičům mým i též předkům jejim říkám, aby zpomenuvše si na mne při modlitbách svých prosili Boha svého za moudrost mou, též aby lenost má odešla od údů mých a nadání mé rozložilo stany své v hlavě mé.

Nechť tedy radost má s psaním mým přijde do domu Vašeho a nechť se zbortí základové hradeb pokoje Vašeho a radost Vaše v očích Vašich nechť jest, aby mohli lidé, kterýchž jméno “pohan” jest, viděti slávu, kteráž od Boha našeho přišla a našla služebníka jeho.

Též slova má nepříjemná na mládeži stala se a nikoli pohoršení povstalo z nich, ale užitek dobrý, kterýž tak Jméno mého Boha oslavil.

Děkuji tedy za myšlenky Vaše, kteréžto ke mně přicházejí, též chtěl bych pozdraviti závěrem sestru mou s manželem jejim, protože myšlenky mé také k nim přicházejí a prosí Boha mého, aby i oni mohli přijmout poznání, kteréž já vlastním a kteréž zázraky před očima mýma činí, poněvadž padli nepřátelé mí přede mnou a cesta má urovnána jest, aby nohy mé neklopýtly a tělo mé nezhroutilo se v žalu svém.

Též prosím děti předchůdců rodičů mých, kterýchžto jméno rodiče moji jest, aby poslali synu svému do žaludku jeho tři pytle sušené polévky, kteráž jménem “hovězí polévka” honosí se.

Děkovati bych chtěl i zdraviti rodičů svých, též však předchůdců jejich i bratra kazatele, též shromáždění dětí Božích celé pozdrav můj ať navštíví.

A já přeji pokojnou radost srdcím Vašim, aby zůstávala se všechněmi Vámi.

 

Milanus Secundus Vester

Praha 29. října 1987

 

Zasnežené cesty

Bol letný, slnkom presvietený, deň. Vodič išiel na buldozéri po asfaltovej ceste a ani sa nedivil, že niečo také zvláštne robí. Motor naplno ručal a buldozér sa vliekol svojim slimačím tempom. Cesty boli inak prázdne, bez každodennej premávky, ani to sa však v tomto príbehu nezdalo byť podivné.

Pofukoval teplý vetrík, ktorý mu previeval vlasy. Riadil totiž veľmi starý typ buldozéra, ktorý na kabíne po stranách nemal dvere a vpredu namiesto skla bol len otvor.

Na križovatke zabočil vpravo na pomerne úzku asfaltku. Táto cesta bola úplne zapadnutá snehom. Vrstva snehu bola vysoká asi meter a sneh bol mokrý a ťažký. Neubral plyn a starý buldozér začal pred sebou tlačiť hromadu snehu, ktorý sa po stranách rozchádzal. Na jednej strane padal do plytkého garátu na druhej strane do malej riečky, ktorá tiekla popri ceste. Úroveň riečky bola asi tak dva metre pod úrovňou cesty.

Motor ručal, buldozér sa kĺzal po ceste vpravo i vľavo. Záťaž bola na hranici tohoto stroja a na ceste bol asi ľad.

Po krátkom čase sa buldozér skĺzol do plytkého garátu a úplne uviazol. Vodič si uvedomil, že sa s tejto situácie dostane poľahky, veď sedel na buldozéri, ktorý spiatočkou bez problémov vycúva. Uvedomil si tiež, že keby sa skĺzol na druhú stranu, stroj by sa zničil a mohol by sa aj zabiť.

Prebudil som sa, prorocký sen sa skončil a ako to už býva pri takýchto snoch, presne som rozumel, čo mi Pán chce povedať.

Gymnázium pre zrakovo postihnutú mládež som začal navštevovať v Prahe. Býval som na internáte v izbe, kde stále nejaký spolužiak prišiel alebo odišiel. Prebiehala tu bohatá komunikácia, často smiech, krik a priateľské zápasy.

Bolo to v podstate príjemné prostredie, ale ja som mal svoj osobný vnútorný problém s ktorým som sa nikomu nezdôveril. Cítil som sa nepotrebný, zbytočný, jednoducho slepý.

Keď som si večer líhal do postele, ktorá bola pri stene, zakryl som sa perinou a hlavu som si zakryl vankúšom. Trochu som vtedy klamal, hovoril som ostatným, že takto ľahšie zaspím.

Zo dvaja alebo traja spolužiaci si na moju posteľ sadli, opreli sa o mňa a diskutovali s ostatnými. Mne to naozaj nevadilo a bez problémov som vedel spať aj takto.

Dosť často som však pred Hospodinom a pod vankúšom potichu plakal. Kričal som na svojho Boha, aby sa nadomnou zmiloval, aby môj život mohol mať zmysel.

Pod vankúšom ma Hospodin vypočul a daroval mi charizma, ktoré som predtým nemal. Vložil do môjho srdca záujem o písanie a o štúdium Biblie. Do mysle mi vložil schopnosť formulovať myšlienky a písomne ich v bodovom písme pre nevidiacich ukladať na papier.

Dostal som darom načítané časti Biblie na magnetofónových kazetách. Začal mi posielať ľudí, ktorí si so mnou Bibliu čítali a vyučovali ma. Tiež mi posielal ľudí, ktorí si so mnou tiež čítali, ale chceli, aby som vyučoval ja ich.

Božia škola sa začala – teória a prax.

Neskôr som dostal k dispozícii pomôcku, ktorá mi umožňovala písať v bodovom písme pre nevidiacich a napísané texty tlačiť v čiernotlači.

Rozumel som tomuto Božiemu povolaniu a snažil som sa byť “dobrým” žiakom.

Prešlo niekoľko rokov, Pán mi pomohol zmaturovať a prijali ma na matematicko-fyzikálnu fakultu. Na tejto škole som v treťom ročníku začal viesť skupinku biblického štúdia a prisnil sa mi jeden z prorockých snov.

Pán ma upozornil, že mám čítať prevažne Bibliu. Mám si vyberať encyklopedickú literatúru, v ktorej sa dajú nájsť konkrétne a pomerne krátke texty.

Mal som si uvedomiť, že mi bol zrak zobratý aj preto, aby som nemohol veľa čítať a aby som sa tak vyhol niektorým zaužívaným kresťanským paradigmám.

Ten buldozér bolo moje charizma a ja som sa nemal vyhýbať “zasneženým cestám Biblie”. Ak som niečomu nerozumel, mal som hľadať v Písme, rozprávať sa o tej veci a len v menšej miere čítať iných autorov.

Vzhľadom na svoj zrakový hendikep sa mi to inak ani nedalo.

Prorocký sen ma ale upozorňoval na jednu dôležitú skutočnosť. “Zasnežené cesty” sa nedajú odhŕňať príliš rýchlo. Hľadanie Božích právd s modlitbou môže trvať aj roky a vyžaduje trpezlivosť. Toto upozornenie bolo a je pre mňa veľmi dôležité až podnes.

Slnko, hviezdy a tiene